Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek

WCS Bratislava 2007

27.-27.10.2007

V sobotu dne 27.10.2007 přesně v 03:00 hodin jsme vyrazili z Prahy na Světovou výstavu koček do Bratislavy. Já, Keny a André jsme jeli autem společně s přáteli z chovné stanice Sante d´Orsy, CZ. Cesta ubývala rychle, osádka vozidla - kočičí i lidská - měla super náladu, všichni jsme se hrozně těšili ..... na dálnici byla trošku mlha, ale naštěstí žádná nehoda, Bratislavu jsme tak nějak "přejeli", ale díky značné časové rezervě,  kterou jsme měli ani nevadilo, že jsme se stavěli i na hraničním přechodu do Rakouska. :-) Výstaviště Incheba jsme nakonec našli, prošli veterinární prohlídkou, "ubytovali" kočiny ve výstavních klecích ..... Obrazekpři pohledu do výstavního katalogu nám ale přejel mráz po zádech. Mainských mývalích koček bylo přihlášeno celkem 224, naše skupina byla samozřejmě nejobsazenější. :-) A domácích koček bylo neuvěřitelných 28 rozdělených ještě na krátko a dlouho-srsté. Možná nás v té chvíli napadlo, že bylo zbytečné ty chudáčky táhnout takovou dálku, skoro nespat ....., ale na druhou stranu jsme byli vážně zvědaví jak v tak ohromné konkurenci špičkových zvířat obstojíme. A pak následovalo slavnostní zahájení a začátek posuzování. Dost nezvyk bylo hlídat si kdy přijdeme na řadu právě my, protože kočičky nikdo nevolal. Organizátoři sice udělali velkou světelnou tabuli, kde bylo označeno kdo je právě posuzován a kdo se má připravit, ale mi krátkozrací jsme ta malá čísla prostě nepřečetli :-) Takže nakonec spousta z nás čekala několik hodin  u stolku posuzovatele, kde jsme měli být. Náš "malý" André soutěžil ještě v kategorii koťat 6-10 měsíců. Byla to jeho poslední výstava jako koťátka u pro nás naprosto neznámého posuzovatele, kterým byl pan Lee Selassa z Holandska. Posouzení kastrátů a dospělých zvířat trvalo až do odpoledne, a když jsme měli už konečně přijít na řadu, odešel pan Selassa na oběd. My unavení, hladoví, nervózní ..... André samozřejmě celou tu dobu spokojeně vychrupoval v kleci :-) ObrazekA pak jsme se konečně dočkali. Přišla na řadu naše kategorie. André byl jeden z největších, dokonce se i hezky předvedl. Pan Selassa si kocoury sám vyndaval z klece, sám si je prohlédl. Na konečné porovnání požádal, aby je předvedli jejich majitelé. Náš Piškotek skončil nakonec na 5. místě a myslím, že tohle umístění je pro nás super, protože proti Andrému soutěžíli odchovy z těch nejlepších světových stanic, potomci po skvělých předcích a světových vítězích. A André mezi ně vážně právem patřil, o čemž svědčí i parádní posudek, který jsme získali. Posuzovatel na Andrém neshledal žádnou chybu, vše na něm vychválil, a to je pro nás rozhodující. Jsem na Piškotka strašně pyšná! Zvládl cestu, zvládl předvedení (i když jednu chvíli se trošku vztekal) a navíc se v tak ohromné konkurenci neztratil.

Obrazek

ObrazekObrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

ObrazekObrazekObrazek

Ohledně posuzování Kenyho bylo trochu zmatků. Ve výstavním katalogu byl uveden jiný posuzovatel než který nakonec domácí kocoury posuzoval. Ale posouzení u pana ing. Bohumíra Mahelky z ČR nám nakonec udělalo radost. Nevím zda pan Mahelka dostal tuto kategorii za odměnu či trest, protože zde je asi rozhodování Obrazeknejtěžšíí. Všichni domácí krátkosrstí kocouři byli už vítězové ve svých zemích a opraduObrazek ostřílení výstavní borci Bylo vidět, že jsou naprosto v klidu při předvádění, nevadil jim ani hluk a spousta lidí. Všichni byli nádherní a každý naprosto odlišný. Dokonce mi chvilku bylo pana Mahelky i líto, Obrazekprotože si oběma rukama chytil hlavu a řekl, že tedy neví jak tohle udělá :-) Keny skončil nakonec na 7. místě. I na něho jsem myslím právem hrdá, protože má za sebou již hodně úspěchů a toto umístění ze Světové výstavy koček není v žádném případě ostudou. Keny je naprosto obyčejný kocour z Čech, který se narodil na jednom dvorku na vesnici ve stodole :-) a je to vážně pašák!

A to byl náš první den v Bratislavě ..... Posuzování bylo ukončilo až večer, na hotel jsme dorazili kolem 20:00 hodin. Paní v recepci měla plné ruce práce, trošku se jí ObrazekObrazekpletly ruce, klíče, pokoje, nakonec bojovala i s PC, který se očividně zbláznil. V hotelu nebyl výtah, takže já osobně táhla 14 kg koček, stelivo a vlastně všechny věci, kterých nebylo málo různě rozvěšené na svém těle až do 3. patra. Ruce vytahané až na zem, nohy placaté únavou.... tak trochuObrazek hrůza. A zatímco pak kočičáci zkoumali hotelový pokoj a vybírali si to nejlepší místečko ke spaní, my lidé usnuli hned jak malá miminka .....

A v neděli to potom přišlo - udělování ocenění "Světový vítěz 2007". Tohle by si měl asi každý chovatel prožít. Tu atmosféru, to prostředí. Čekala bych všechno, ale naprosto ne to, že mne udělování tohoto ocenění dojme tak, že budu muset držet slzy na krajíčku. Bylo naprosto neuvěřitelné, když z několika nominovaných zvířat, těch nejlepších ze všech z různých kategorií posuzovatelé vybrali toho naprosto nejlepšího, toho světového vítěze. Někteří z nás vážně téměř plakali, jiní, hlavně cizinci doslova řvali a veselili se. Jednu chvíli jsme se s několika krajany ocitli mezi Itali, kteří asi nepostřehli, že jsou na výstavě koček a chovali se jako fotbaloví fanoušci a my si připadali jako uprostřed "kotle" na fotbale. Dokonce jindy klidné perské a exotické kočky se snažili utéci. O ostatních plemenech ani nemluvím .....

Domů jsme dojeli až v noci, utahaní jak psi, ale se spoustou krásných vzpomínek a hlavně s pocitem, že jsme tam byli, a že naši malí chlupatí přátelé se ani ve světové konkurenci neztratili. A za to to opravdu stálo!

Obrazek