SVĚTOVÁ VÝSTAVA KOČEK
SAINT ETIENNE FRANCIE 2010.
Od doby, kdy jsem se poprvé zúčastnila světové výstavy koček v Bratislavě v r. 2007, tenkrát ještě s André Andrewem jako koťátkem do 10ti měsíců a Kenym v kategorii domácích kocourů, toužím zažít takovou soutěž a atmosféru znovu. Jenže ..... buď nebylo s kým jet nebo byla světová výstava příliš daleko. Letos to byla Francie .... A nápad zúčastnit se právě této světové výstavy se objevil před pár měsíci, krátce po narození našeho vrhu "O". Takže jsem plánovala a plánovala, až jsem opravdu získala kvalifikaci a přihlásila svou kočičí holčičku Oggie Oria of Sudden Blazing, CZ a naše kamarádka z ch.s. Larenda, CZ potom její sestřičku Ollie Oria a .................... stráááááááááááášně moc jsme se těšili. Byli jsme plné očekávání a nadějí .....
A pak nastal den "D", den odjezdu ..... pátek 29.10.2010. Čekala nás cesta téměř 1.200 km autem z Prahy do St. Etiennu ...... Tři lidi, dvě kočky - Já, Renča a Láďa z Larendy a naše dvě princezny .....
Cesta probíhala naprosto v pohodě, vyjeli jsme včas, takže jsme si udělali i pár krátkých zastávek a nechali naše holčičky aspoň trošku proběhnout po autě. A to se jim opravdu moc líbilo :-D Cestu zvládaly naprosto v pohodě a vlastně většinu prospaly.
V sobotu ráno, krátce před začátkem veterinární přejímky (07:00 hodin) jsme dorazili na místo. Opravdu jsme si oddechli a nebýt Ládi, který celou cestu odřídil a jeho navigace, zřejmě bychom ani nedojeli. Veterinární přejímku jsme absolvovali mezi prvními a musím uznat, že i když to původně vypadalo na pěknou "bitku", organizátoři tuto část výstavy zvládli opravdu bravurně zorganizovat tak, aby vše rychle a dobře proběhlo. Pak už zbývalo přejít z haly C do haly B, kde se konala samotná světová výstava .....
Protože jsme přijeli opravdu včas, byla hala a okolí ještě poměrně prázdné. Minuly nás i pozdější fronty a závaly lidí i koček, mohli jsme si v klidu najít své klece a "zabydlet" se, pak vše připravit, pozjišťovat kde co a jak bude probíhat .....
Ještě trochu načesat a najít v katalogu posuzovatele, potom stolečky, kde bude probíhat samotné posouzení, okouknout konkurenci .....
První se k posouzení dostala sestřička Ollie ve tř. 12, sk. 8, a to k panu posuzovateli Sagurskimu. Opravdu hodně se líbila, nebylo nic, co by jí vytkl a nakonec porazila i koťátka ve starší věkové skupině a kromě V1 získala i BIV 3-10 měsíců. Super úspěch hned na začátku světové výstavy !!!!!
A jako další byla u jiného stolečku a jiného posuzovatele na řadě naše "hvězdička" Oggie Oria ve tř. 12, sk. 4. A i když má Oggie během své kraťoučké výstavní kariéry za sebou už několik úspěchů, měla jsem z paní posuzovatelky Burani přece jen jisté obavy ..... Zvlášť po předchozím posouzení dospěláků a koťat 6-10 měsíců, kde se také zúčastnili i další Češi, ale neobstáli..... Při posouzení se moje holčička strašně moc líbila a podle prvotního výrazu posuzovatelky ze mne veškeré obavy spadly ..... První konkurentka byla téměř o měsíc starší a při rozhrnutí srsti měla viditelné stříbro (přesto byla v této skupině posouzena), druhá kočička byla o týden starší, ale vzhledově doposud naprosté miminko. Oggie si užívala jako na každé jiné výstavě (zřejmě ani netušila, že je na světovce :-D), skvěle se předvedla, hrála si, mazlila se, postavila naprosto dokonale svoje nádherné uši a "nahodila" ten správný maincooní výraz ..... Na fotkách to není vidět, ale trochu jsem se pýchou i vznášela :-D
A pak přišel verdikt .....
Dopadla jsem zase zpět na nohy ..... Kdyby se mne někdo v té chvíli zeptal co cítím, asi bych odpověděla, že zklamání a možná i něco jako smutek. Opravdu jsem čekala v této konkurenci víc ..... Nepřijeli jsme vyhrát světovou výstavu, ale ..... Naštěstí pak už nebyl čas smutnit, protože výstava pokračovala dál a na řadě byla ještě sestřička Ollie, kterou si pan posuzovatel pozval i do rozstřelu do nominace BIS. Konkurent byl NFO sk. II, krásný černo-bílý kocourek, velký, silný, úžasně upravený i předvedený. I Ollie se "snažila", ale po dlouhém rozmýšlení se p. Sagurski rozhodl přece jen pro noráčka. Ale nevadí, BIV na světové výstavě je opravdu nádhera a nominace utekla vážně jen o kousek. (Mimochodem Ollie je jedna ze dvou českých koček, které BIV získaly).
V tu dobu byl už večer a my se pomalu chystali na cestu do hotelu. Užili jsme si trošku dobrodružství, protože navigace nám oznámila "jste na místě" právě v okamžiku, kdy jsme projížděli dálničním tunelem, ale hotel jsme nakonec našli a netrvalo dlouho, povalovali jsme se všichni doslova a do písmene v posteli :-D Únava byla veliká, a i když důvod k oslavě opravdu byl, popadali jsme všichni poměrně brzy jako dětičky po večerníčku .....
A ráno, když jsme se probudili už nikdo necítil ani smutek ani zklamání, ale naopak velkou hrdost, protože ..... zúčastnili jsme se přece světové výstavy a to každému nepodaří. A Čechů tu vůbec nebylo mnoho. A teď nás čekalo ještě shlédnutí finále a výběr těch nejlepších z nejlepších .....
V 09:00 hodin ráno jsme byli zase zpět ve výstavní hale ..... a o něco později začalo finále. Zajímala nás samozřejmě ze všeho nejvíce kategorie polodlouhosrstých koček a tady koťátka 3-6 měsíců. Noráček, který v sobotu vyřadil Ollie si vůbec nevedl špatně a získal dokonce 4 hlasy poroty. Ve tř. koťátek 6-10 měsíců potom soutěžila kočička gr. 8, kterou Ollie porazila o BIV a ta získala hlasy 3. Možná až v této chvíli jsme si uvědomili s jak kvalitními zvířaty se tahle malá princezna v sobotu "poprala" ..... Pak následovaly další a další kategorie .....
A nám zbývalo ještě nakoupit nějaké hračky, pelíšky a další dárečky, kterých bylo ve stáncích přímo ve výstavní hale opravdu na výběr ..... Večer nás čekalo ještě jedno velké překvapení .... předávání pohárů za Best in Variety. Málem jsme tuhle událost prošvihli, protože jsme pomalu připravovali plán cesty domů, ale naštěstí ne. Renata a Ollie si šly vyzvednout nádherný pohár a kokardu .....
Kolem 19:00 hodin už jsme měli sbaleno, vyzvednuté posudky a pomalu jsme se loučili s výstavní halou ..... Čekala nás celonoční cesta zase zpět domů ..... I po cestě jsme ještě nakoupili pár dárečků, holky se proběhly po autě, vyzkoušely nové pelíšky i nové hračky (mimochodem prý jsme vybrali moc dobře :-D) a ráno už jsme byli opět zpět v Praze, odkud jsme v pátek odpoledne odjížděli.
A kdyby se mne někdo zeptal nyní co cítím, tak bych určitě odpověděla, že neskutečnou hrdost a radost, že jsme takovou dálku jeli a této světovou výstavy se zúčastnili. Moc děkuji Renato a Láďo, protože bez vás dvou by se to určitě nepovedlo!
