|
SBOHEM KEROLKO ..... BYLA JSI MOJE PRVNÍ A NA TO SE OPRAVDU NEZAPOMÍNÁ .....
V létě 2005 jsi vstoupila poměrně neplánovaně i se svou sestřičkou do našich životů. Byly jste první dvě mainečky v našem domově a super kámošky našeho tenkrát trošku pubertálního Kenyho. Co legrace jsme si s vámi třemi užili ....... nikdy nezapomenu když jsem tě poprvé spatřila na výstavě na Novodvorské, na tu cestu domů ani na ten roztrhaný potah na sedadle auta :-). Na to jak ráda ses mazlila se všema lidskejma nohama a vrtošila se ve vlasech nejen nás, ale i naprosto cizích lidí. Vždycky sis uměla říct co chceš nebo potřebuješ včetně toho pohlaď mně, mám hlad nebo otevři dveře chci na balkon, otevři dveře chci z balkonu, otevři dveře chci na balkon ...... A pak ses stala první mámou našich prvních koťátek, tou nejkrásnější a nejněžnější jakou si lze vůbec představit. Byla jsi i úžasná teta, babička, "teta" na hlídání i všech dalších kočičích miminek co jsme kdy doma měli ...... a máma i dalších našich úžasných vrhů. Byla jsi to ty a tvoje sestřička, kdo nás naučil hodně z toho co dnes o kočkách vůbec víme. Učíme a učit se budeme stále, ale za mnoho vděčíme holčičko právě tobě. Prožila jsi myslím krásný život, i když nás opravdu mrzí, že ti bylo vyměřeno jen těch 12,5 let. Jsi zároveň i první z našich staroušků kdo odešel za duhový most a my si stále více uvědomujeme, že nejsi poslední ...... Odešla jsi rychle a naprosto nečekaně a za to opravdu děkujeme. Teď už jsi s ostatními a jediné co ti mohu upřímně slíbit je to, že o tvé dva kluky se budu vzorně starat jak jen to půjde. A možná jednou ....
|
