BLACK KELLY OF SUDDEN BLAZING, CZ |
Pohlaví: Barva: černá s bílou |
Narozen: 23.3.2007
Uběhlo hodně času od doby kdy jsem tu vyprávěl svůj příběh. Od doby, kdy jsem se narodil a pak zůstal doma ve své rodné stanici ..... Je to už více jak rok a nyní je ze mne překrásný urostlý a super osrstěný maincooní kluk. Ani moje paničky nevěřily, že budu takový krasavec :o)) Za tu dlouhou dobu se u nás událo hodně věcí ..... Vše dopadlo nakonec tak, že jsem se odstěhoval k paničce do Prahy za ostatními "mladými" a hlavně za koťátky, která jsem samozřejmě pomáhal vychovávat. Pomáhal jsem vychovávat i koťátka v Lounech, ale moje hry byly dost brutální, takže jsem byl odsunut v zájmu jejich bezpečí. V té době už ale byli v Praze mrňousové "missátka". Edíka (který je černý jako já), Elzu, Eckleyho, Ellie i Edmonda jsem naučil i dost nezbedností, ale kdo by chtěl mít doma hodnou ležící kočku, že? V prosinci se k nám přistěhovala nová kamarádka Nancy, kterou naprosto zbožňuji hned od začátku. Jak můžu, koušu do ní, válím jí po zemi až celá křičí :o)) To je vážně paráda ..... a obzvlášť, když mi přitom pomáhají ostatní v čele s Kenym. Během zimy sice odešli kamarádi z vrhu "E", ale vrátil se k nám můj nevlastní bráška Duncan se kterým jsme tak trochu dokonalá dvojka. Kde se něco šustne, tam jsem nejen já, ale už i Duncan (a občas je i rychlejší). Kromě Nancy jsme samí chlapi a paničce dáváme občas pěkně zabrat. A protože ze mne vyrostl takový krasavec, rozhodla se panička, že se se mnou bude chlubit po výstavách (jako s kastrátem). A tak jsme vyjeli na 1. výstavu, která se konala 10.-11.5.2008 v Mostě. Tedy první ..... první byla ta, odkud mne vyhodili kvůli nesprávně určené barvě. Nyní jsme museli projít kontrolní třídou, už nebudu nikoho napínat, opravdu jsem černý !!!!! Tedy ono je to už patrné nějakou dobu, ale těmi oficialitami prostě projít každý musí. Ale sám se divím, protože když jsem byl malý, vypadal jsem takhle:
A jak že vlastně dopadla moje první výstava? Tedy první jako v kategorii kastrátů? Do Mostu jsem se těšil já i moji lidé. Už dlouho jezdil po výstavách můj bratránek André a upřímě řečeno nerad zůstávám v jeho stínu. Byl zde také, ale já měl ještě větší úspěch než on - 2 x CAP a navíc 2 x nom. BIS. Vůbec jsem netušil co mě čeká. Chtěl jsem být hrdina, ale nějak mě to přešlo už u ranní veterinární přejímky a jediné co jsem chtěl bylo zdrhnout. Jenže mě vždycky někdo chytil a pak na mne sahali úplně cizí lidé a pak v té BIS to bylo nejhorší, protože mě držel někdo cizí a moje panička byla hrozně daleko. Pral jsem se co mi síly stačily, ale nebylo to nic platné. Vlastně to nakonec nebylo tak hrozné, protože mě vrátili paničce a ta mě pak dlouho chovala a krásně hladila. Takže určitě pojedu ještě na nějakou další výstavu. Raději ležím doma na gauči nebo v travičce na balkóně, ale nějaký ten titul před jménem by se mi přece jenom líbil :o)). Takže třeba někdy na výstavě . Váš Black
|
3. DÍL 
Některé moje fotky jsme museli "utajit", nějaký čas jsem vypadal opravdu divně :o)). Ale teď jsem fešák, že?
2. DÍL (26.8.2007) Uběhlo několik týdnů od doby, kdy jsem Vám začal vyprávět svůj příběh. Rozloučili jsme se v okamžiku, kdy moji bráškové odešli k novým majitelům a já zůstal v rodné chovatelské stanici. Stále o mě říkali, že jsem takový "jiný"! Několikrát k nám telefonovali a psali lidé, co mě také chtěli a já se bál, aby se něco nezměnilo. Ale ne! Jsem moc rád, že jsem mohl zůstat. Je tu moje máma Kelly, která ale hodně pospává a odpočívá a zrovna moc legrace s ní poslední dobou nebylo, ale také moji kamarádi kluci kočičí - Keny a Gali. No, s těmi se každý den vydovádím. Domácí kocour Keny i při své úctyhodné váze 6.5 kg se s námi dokáže často honit, metat kotrmelce a světe div se, já ho skoro pokaždé povalím a přeperu. Také mainského kocoura Galilea umím lehce "složit". Jasně, že mě kluci nechávají vyhrát, jsem přece ještě maličký :-). Ale večer, když už je všude klid, to pak pěkně potichoučku přijdu a ztulím se na klín svojí lidské mámě. A ona mě hladí, škrábe za ouškama, na nosánku, pod bradičkou, umí mě poškrábat i mezi jednotlivýma prstíčkama na pacičkách - to já mám moc rád. Já jí za to pěkně předu na klíně až ji kolikrát úplně uspím :-). Moc rádi spolu takhle usínáme třebas u televize. Jednoho dne se u nás doma objevila kočička Anitka a její dvě malé holčičky Cora a Clea. Hned jsem si s nimi chtěl hrát, ale ony na mne strašně moc "ječely". Jsem sice moc velký divoch, ale nechápal jsem, proč se mě tolik bojí ?! Trvalo více jak den než se mne přestala Cora bát a začala si mnou hrát na honěnou. Pak už jsme všichni společně chytali myšky a běhali za peříčkem. Také lezení na škrabadle se nám všem móóóóóc líbí. Na oplátku jsem potom já zase jel na pár dní s nimi do druhého bytu v Praze. Moji lidé říkali něco o "navykačce". Ještě Vám musím říct, že abych byl statečnější v novém prostředí, doprovázel mne kamarád Galielo. Pravdou ale je, že mě opravdu náladu nic nepokazí, jsem prostě kliďas a stále v pohodě a hlavně doma prostě všude. Dnes jsem se po čtrnácti dnech vrátil domů do Loun. Ale moc se těším až zase pojedu na výlet. Musím totiž na balkoně zajistit úpravu bujně rostoucí vegetace. No řekněte sami, z truhlíků přeci nesmí nic přečnívat :-). Jo, a abych nezapomněl! Od posledka mi narostla nová docela černá srst na zádíčkách, ale bříško, kalhotky a ocásek pořád ne a ne zčernat! Jsem moc zvědavý jaký vlastně nakonec budu? Ještě prý počkáme, říkají stále moji lidé :-) |
Užívali jsme si papání, hodně masíčka - to já můžu :-). Taky jsem objevil spoustu nových věcí, které jsem dosud neznal. Na balkoně jsem se povaloval v truhlíku s trávou, v truhlících s květinami, s malými stromečky a keříky. Občas jsem z truhlíků zkoušel něco "vyhrabat" a "oškubat". Panička se smála a říkala, že jsem "zlobidlo" a "lump", ale vlastně jí to ani moc nerozčilovalo. Ostatní kočičáci na mě nechápavě zírali. Že bych dělal něco špatně ?????
Když byla zima a pršelo, vyvaloval jsem se s ostatními pěkně na gauči nebo v posteli, užíval si škrabadel, prolézaček a spousty hraček. Prostě paráda. No, a pak jednou ráno se mi povedl skvělý kousek. Ukousnul jsem po ohromném snažení z truhlíku dlouhý výhonek maliny. Měl snad 40 cm! Já z toho měl takovou radost, že jsem ho hned běžel ukázat paničce rovnou do postele. Přiběhl jsem rychlostí tornáda a hodil jí tu větev přímo do obličeje. No jo, jenže ona z toho k mému velkému překvapení vůbec neměla radost. Dokonce mne začala honit po celém bytě a volala, že až mě 
chytí, dostanu na zadek. Ále ..... nechytila, hihi. Teda nakonec jóóóóó, ale to už byl můj úlovek dávno v koši a ona zapomněla proč mě vlastně honí. Pochovala mě, dostal jsem pusinku a pak už zase běhal a lumpačil s ostatními. Ale chvíli jsem se vážně bál, že se na mě zlobí :-(
1. DÍL Když jsem se narodil, někdo náhle vykřikl: "A je tady!..... Černé koťátko...... Jééé, a má bílé prstíčky na zadních nožičkách a bílou medajli pod krčkem. ..... Tak toho nikomu nedáme a bude se jmenovat Black. "
Občas jsem zaslechl jak si o mně moji lidé povídají, že jsem krásný a že by si mne nejraději nechali. Jenže jsem dobře věděl, že kočiček je už u nás doma docela hodně a také to, že všichni moji bráškové a sestřička, kteří od nás odešli, se mají v nových rodinách moc dobře. A tak jsem o tom ani moc nepřemýšlel .....
Když mi bylo10 týdnů, začalo se mi něco dít s kožíškem a já jsem najednou přestal být "černý" a "hezký" :-(.. Ve 13ti týdnech jsem vypadal opravdu nějak jinak než moji bráškové. Všichni si mysleli, že jsem kouřový, protože jako černý kocourek jsem opravdu nevypadal. Někdy mi říkali "malé ošklivé kačátko", ale byl jsem o to veselejší, hravější, mazlivější, hezky jsem papal a při každotýdenním vážení dělal svým paničkám radost jak rostu..... Jak jsem se já dlouho rozhodoval jakou budu mít vlastně barvu, rozhodovaly se o mně paničky zda zůstanu doma či ne..... V polovině července mne potom vzaly poprvé na mezinárodní výstavu kočiček. Původně měly v úmyslu zkusit pro mne najít novou rodinu, ale cedulku, že jsem k mání nakonec ani nevytáhly z tašky ..... Navíc nás čekalo při posouzení všechny velké překvapení, protože posuzovatelka z Francie paní Milcent mne naprosto ošklivě vyřadila s tím, že nejsem kouřový, ale černý. No, nevím, zatím mám černou hlavu a packy, ostatní části těla mám více či méně prošedlé. Ale až vyrostu, budu prý určitě celý černý! Tak .....a je to! Nebudu se nikam stěhovat, zůstávám doma se svou mámou a ostatními kočičími kamarády :-)
|
Vyrůstal jsem šťastně se svými brášky a maminou Kelly. Tedy, mamina nás pořád někam stěhovala až jsme se nakonec usídlili pod nočním stolkem na koberci ..... ale jinak to bylo docela dobré.
